Your search

The study deals with charters associated with ecclesiastical administration in Jihlava in the 13th, and at the beginning of the 14th century. In 1233 the church in Jihlava was bought by the Želiv Monastery from the Teutonic Knights. After the discovery of silver, these properties gained in importance and the monastery therefore tried to secure its rights and property through a number of charters. There are conflicting opinions in the literature about the authenticity of some of these charters. The study addresses the issue of the authenticity of individual documents and mentions the first dispute about their rights and property in Jihlava conducted by the Želiv Premonstratensian monks with the Bishop of Prague in the first two decades of the 14th century.

Diplomová práce se věnuje dějinám milevského premonstrátského kláštera od jeho založení mezi lety 1184-1187 do současnosti. Jejím cílem je podat ucelený pohled na jeho historický vývoj se zaměřením na posloupnost jeho představených a jejich činnost, která výrazně přispěla k rozkvětu kláštera ve 14. století. Současně se zabývá jeho majetkovým rozvojem. Soustředí se rovněž na období postupného úpadku kláštera za vlády tří světských rodů, které ovládaly panství do dvacátých let 17. století. Po bitvě na Bílé hoře se klášter dostal do správy kláštera strahovského, ve které zůstává dodnes.

Monastery of Doksany in late Middle Ages (ca1420-1526)

Předmětem mého referátu jsou dva brněnské románské emporové kostely, zčásti dosud stojící. Jedná se o kostely klášterní, které představují ve vývoji brněnské architektury určitý lokální zlom a mají tak vliv na dataci jiných sakrálních staveb. První je kostel sv. Jiljí v Komárově, jehož dějiny jsou spjaty s proboštstvím benediktinského kláštera v Třebíči. Locum in luco prope castrum Brnen sancti Benedicti, na počátku 12. století patrně neosídlené inundační území pokryté lužním lesem, dostal třebíčský klášter při založení. Dnes stojící románské fázi kostela předcházela drobná sakrální stavba, z níž se dochovala na hlínu pojená kamenná podezdívka. Románský kostel měl ještě západní přístavbu, rovněž ještě románskou a propojenou s interiérem kostela. V horních partiích této přístavby byl detekován Crinoidea-limestone. A to je důležitý chronologický ukazatel. Druhý z emporových kostelů je totiž kostel sv. Kunhuty premonstrátského kláštera v Zábrdovicích, jenž byl s nejvyšší pravděpodobností vysvěcen 14. března 1211. U něj bylo již Crinoidea-limestone užito i na hrubé zdění. V první dekádě 13. století bylo tedy již ložisko tohoto unikátního kamene, nacházeného jen na blízké Stránské skále, těženo. Poznatky z těchto dvou kostelů ukazují ale především na vyšší stáří nejstarší fáze brněnského kostela sv. Petra, jež musela být postavena v průběhu 12. století, protože se na ní Crinoidea-limestone neuplatnil. U pozdějších brněnských kostelů a zděných staveb se již tento kámen využíval standardně.

Kvalifikační práce pojednává o premonstrátském řádu, který působí i na našem území. Řád je neodmyslitelně spjat se svým zakladatelem svatým Norbertem, kterému se jako prvnímu v církevních dějinách podařilo realizovat myšlenku třetího řádu, tedy spojení laiků mimo klášter s duchovním životem bratří a sester v klášterech. V průběhu staletí, která byla zasažena válkami, utrpěl premonstrátský řád značné ztráty, ze kterých se následně některé kláštery zcela obnovit nepodařilo. Ve druhé kapitole jsem se zaměřila na rozbor okolností, ze kterých mohl svatý Norbert při formování premonstrátského řádu vycházet. Došla jsem k závěru, že svatý Norbert vycházel z eremitství, řehole svatého Benedikta, přičemž spojil eremitský život s kanovnickým způsobem života. Následně svatý Norbert došel k přesvědčení, že pro ideální životní model, je důležité propojení vita communio a vita activa, jakožto propojení monastických forem života a zároveň aktivním, jehož podstatnou částí je apoštolát, hlásání a šíření křesťanské víry. Premonstrátský řád můžeme charakterizovat jako syntézou kanovnického a monastického života, jejíž osu tvoří Augustinova řehole. Hlavním posláním řeholníků je ve slavnostní bohoslužbě, eucharistické a mariánské úctě kajícím životě a apoštolátu formou farní duchovní správy. Druhá polovina práce poukazuje na historii řádu na našem území a historii samotného Strahovského kláštera. Došla jsem k závěru, že některé významné osobnosti královské kanonie, měli značný vliv na vládnoucí třídu či na samotného papeže. Následkem toho se některým strahovským opatům povedlo vyjednat lepší podmínky pro fungování kláštera.

The libraries of Bohemian female monasteries were distinctive units with thematically diverse codices in both manuscript and printed form. This article focuses on their composition and possible transformation in the Post-Hussite period with an overlap to the 16th century. Five important nunneries of various orders have been chosen as models. These include St George’s Benedictine Convent at Prague Castle, the Premonstratensian Convent in Doksany, St Anne’s Dominican Convent in the Old Town of Prague, the Premonstratensian Convent in Chotěšov, the Convent of Poor Clares in Český Krumlov and the Convent of Poor Clares in Cheb. The composition and size of a particular library in the period under review depended on the economic, social and cultural situation of each convent. Liturgical books continued to be commissioned, but the number of devotional literature and mystical texts increased. Many monasteries also focused on ordering printed books. The primary aim of the article is to open the whole topic.

Diplomová práce se věnuje analýze úponových změn, díky tomu je možné rekonstruovat míru fyzické zátěže u minulých populací. Pro analýzu byl vybrán soubor jedinců objevených při archeologickém výzkumu v klášteře Teplá. Tito jedinci pocházející z období 12.-15. století, byli pohřbeni na netradičním místě před vstupem do klášterního kostela a mohli by představovat skupinu bojovníků a ochránců kláštera. Podle metody hodnotící úponová místa na kostech a statistických analýz, jsem odhalil některé významné rozdíly mezi souborem z Teplé a srovnávacím souborem, který představuje běžnou vrcholně středověkou populaci.

In a survey into the legal history of the Premonstratensian monastery Hradiště near Olomouc, in which I tried to uncover the details of the border dispute over church land near Domašov around 1220, I placed under a microscope the forged document CDB II 376, which is the result of numerous counterfeiting activities taking place in Hradiště scriptorium since the second half of the 13th century. The diplomatic material of the ancient Moravian foundation has been an interesting subject of investigation both because it is famous for its verbosity, with which it describes legal realities, and because the monastery, as a colonizer, had constantly been involved in conflicts with the surrounding landowners making its destiny an excellent springboard for the research of the Law of Borders in the Middle Ages. However, in order to shed light on one of the long-neglected aspects of medieval legal life that I encounter here, it was necessary to test the factual accuracy of CDB II 376. A comparison with chartes and records on the practices of the Law of Borders, which have been preserved in our region since the Přemyslid period, was chosen as a tool of source criticism. The findings I have reached lead to the conclusion that the forgery fits well into our general knowledge of public administration in the first decades of the 13th century. After all, the justification of the territorial aspirations substantiated in writing had to be acknowledged also by the opponent of the Premonstratensian monastery, Albert of Šternberk.

The essay focuses on the life and activities of Juliana Alžběta Sekerková of Sedčice. She was born 1615 in a noble family, probably non -Catholic. After the death of her parents she entered the Premonstratensian Canonry in Doksany (1636) where she later became prioress (1655). Her early life in the religious community was aff ected by the wartime’s violence and danger which repeatedly forced the whole convent to leave Doksany. As prioress Juliana Alžběta was involved in a controversy between Vincent, Abbot of Strahov and Cyrill, Provost of Doksany on the side of the latter. Wartime and the following years (to 1683) were described in her chronicle which continued a previous chronicle by provost Nicholas. She also authored „Vitae“ of the Doksany canonesses of her time.

[The relation between the monasteries of Chotěšov and Teplá at the end of the Middle Ages]